A budeš dárkovat, ty holoto!

Ať už se nám to líbí nebo ne, dávání dárků je součástí naší historie i současnosti. Byla by ale chyba se na to dívat jen jako na konzum-trik, který slouží k porážce lidu v době Vánoc. Původní zvyk obdarovávání vznikl, aby utvrzoval a utužoval vztahy v rámci rodiny (blízké i vzdálené), mezi přáteli a obchodními partnery. Bacha, mám na mysli už fucking starověk!! A že bez knihy ksichtů udržovat nějaké vztahy dálku byla tehdá fakt fuška.

Další zajímavý postřeh je, že když vezmu darující a obdarovaného, tak je to právě darující, kdo získá větší psychologický benefit, kdo se po aktu darování bude cítít více zavázán. Možná je to podobný princip, jakože když někomu zachráním život, tak jsem za něj zodpovědný (wtf?). Co myslíte, jsem úplně mimo mísu?



Dobře, teď zpět k historii. Vládcové a šlechta skoro po celém světě si pravidelně posílali dary a právě správně posoudit, jaký dar a v jaké hodnotě poslat, bylo kumšt. Často akt obdarování měl i význam sám o sobě, nesl zprávu beze slov. V tomto směru vynikali borci ve středověké Indii. Ovšem turbo nejlepší borec na tipy na dárky byl císař Akbar (16.století n.l.), který se rozhodl, že je dobré pravidelně obdarovávat chudé své země. Tož a hodnota takovéto “darby" byla zkrátka váha pana císaře ve zlatě a stříbru. Škoda, že tento zvyk neplatí pro naše prezidenty. Hej, tipněte, jaký schodek ve státním rozpočtu by to udělalo dnes s naším prezidentem?





[

]

2 komentáře:

  1. x = vaha(Milos) x 800.000kc(cca pro zlato)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný příspěvěk, k současné politické situaci se vyjadřovat nebudu.), ale k dárkům jo - děkuju borcům ze středověké Indie za utužování tohoto krásného zvyku a za mě musím říct, že radost z darování a dostávání dárků je u mě v rovnováze. Moc mě těší věci darovat, zároveň se ale tetelím, když mám nějaký dárek dostat. Zrovna jdu pro jeden na poštu.))

    OdpovědětVymazat