Supertáta

Jemné rysy ve tváři prozrazují něhu. Dlouhé štíhlé prsty poukazují na kreativitu a laskavé oči značí empatii. Zdá se, že tenhle táta je na mateřství dobře vybaven. A taky že jo. Synek Hugo v jeho péči jen kvete. Právě leží v postýlce a šťastně se usmívá. Natahuje své mini prstíky, které jsou zatím ještě pořádně nemotorné, a zkoumá tatínkův nos a pusu. Po pár minutách anatomické hry je Hugo unaven a ke své i tátově spokojenosti usíná. A takhle ideálně probíhá celý den. Krátké chvilky hraní střídají dlouhé chvíle spaní, během kterých si tatínek po usilovné péči může konečně pořádně odpočinout. 

Nejdřív hraní ...

... potom spaní.

A co dělá maminka? Vydělává. V bezpečí doma se věnuje své svědomité práci, od které si každé tři hodiny dává pauzu. Na kojení.) 

 

Nejdřív práce ...

... potom kojení .)

Role jsou rozdělené, dítě je spokojené. Zní to krásně, že? Realita ale může být jiná. Pojďme se na situaci podívat očima Evy a Matěje - rodičů malého Huga. 

Den podle Matěje:

9:00 Budíček, opláchnout obličej, nasadit brýle, přebalit Huga a položit na dečku, kde si hraje s hračkama a pozoruje tátu, jak cvičí :)

10:00 Hugo zaujatě kouká, jak táta papá vydatnou proteinovou snídani

12:00 Na pořadu dne jsou až do večera hrátky s Hugem prokládané jeho spásným odpočinkem a kojením. Táta si naivně myslel, že u toho bude pracovat, ale až na pár vyřízených emailů a domácích prací, nemá šanci nic stihnout. 

18:00 Táta padne vyčerpáním a Hugo přechází do maminčiny péče.

20:00 Hugo jde spinkat a táta usedá za počítač a programuje Dej mi dárek :)

3:00 Unaven přestává s prací a koukne na nějaký sci-fi seriál, aby neměl sny o zdrojovém kódu.

4:00 Sprcha a spát.

Den podle Evy:

4:00 Nakojit a u toho spát

8:00 Nakojit a ještě se zachumlat do peřin, předstírat, že je ještě půlnoc. Hrát hru, kdo vyměkne a vstane k povykujícímu dítěti, které půlnoc rozhodně nemá.

9:00 Hru vyhrává Hugo. Vstáváme všichni tři. Ranní údržba... sakrblé, že bych si šla zaběhat. Ne, venku je škaredě / ne něco na mě leze / ne, Hugo mě v noci vyšťavil / ne, dneska udělám vyjímku a dám si pohov

10:30 Čas začít pracovat 

11:00 Jéje, kojení 

11:30 Oběd: vaříš / vařím? Hm, těstoviny s rajčaty (Matějovo natolik oblíbené jídlo, že ho jí prakticky denně) nechci, takže vařím... 

13:30 Po obědě - čas pokračovat v práci

14:00 To dítě má zase hlad... kojení

14:30 Jé, tam je krásně, dítě se musí provětrat, procházka

16:30 Jejda, to už je tolik hodin? Pracovat!!

17:00 Vždyť jsem dvakrát klikla... a zase kojení.

17:30 No jo, co budem večeřet?

19:00 Koupání

19:30 A hádejte co? ...kojení...

20:00 Aha, tak co že jsem to měla dneska udělat do práce?

01:00 Uf, tak šup spát, vždyť za pár hodin zase příjde... kojeníííí....   

A na závěr dvě důležité otázky: 

Matěji, měnil bys s Evou? Jasně, chodit do práce byla taková pohoda :)

Evo, měnila bys s Matějem? Jasně, už celé těhotenství se snažím Matěje přesvědčit, aby byl první živoucí důkaz kojícího muže. Zajistilo by mu to nehynoucí slávu a já bych měla o pár půlhoděk na práci víc :) 

Zajímavé. Každý chce zkrátka to, co nemá. Jediný, kdo by neměnil je malý Hugo. Být miminem je prý fajn:)