Soutěž o dočasné tetování s Tatuu.cz

Vyhlášení vítězů

Tři vítěze vylosovala naše kamarádka zasloužilá psycholožka doktorka Denisa Janečková, autorka výzkumu „Sovy“ versus „ranní ptáčata“ - zajímavé téma, doufám, že z toho bude kniha (zatím např. článek tady).


Vítěze budeme kontaktovat přes email.


Máme plán... na další soutěž... 



Tentokrát o tetovačky. Jsou vtipné, roztomilé a krásné :) a nabízí je spřízněný e-shop Tatuu.cz
S těmahle tetovačkama si na každou letní akci můžeš ozdobit tělo jiným obrázkem a doladit tak svůj outfit.



A navíc jsou netoxické a hypoalergenní, takže úplně bezpečné i pro děti.



Tyhle jsou ještě dovezené ze zámoří, ale Tatuu.cz plánuje, že v budoucnu se tetovačky budou vyrábět u nás dle návrhů našich designérů a studentů uměleckých škol. Jseš to ty a už máš nápad co by mohla být příští novinka na Tatuu.cz? Napiš Evi na evi@tatuu.cz








A teď už k samotné soutěži:
Takže jestli chceš nějaký pár tetovaček vyhrát tak:

1) Vyber si na Tatuu.cz tetovačky, které se ti líbí nejvíc, a přidej si je do wishlistu na Dejmidarek.cz 

2) A spřátel se se Zlatou rybkou, která u nás plní přání.
    (přihlášení najdete Zlatou rybku na tomto odkazu)

Čas máš do 15. července. 
Tři vítěze opět vylosuje náhodný kolemjdoucí.
(stejně jako v naší poslední soutěži:) 

Líbí se ti tetovačky na Tatuu.cz? Napiš nám do komentářů které :)

[

]

Udržitelná móda očima odbornice Kamily Boudové

Stejně jako vy milujeme krásné věci, ale zároveň začínáme čím dál víc sledovat pozadí jejich vzniku. Brouka do hlavy nám někdy před rokem nasadila naše kamarádka Kamila Boudová, která se zabývá tématem udržitelné módy. V téhle oblasti, kterou studovala v Paříži a Šanghaji, působí jako odborná poradkyně a má dokonalý přehled, jaké značky a designéři přistupují k módní tvorbě eticky a ekologicky. Některé z nich Kamila zařadila do své udržitelné kolekce na Dejmidarek.cz, kde nově najdete také kategorii Fair, Bio, Eco zaměřenou na udržitelný design a bio produkty. A protože nás tohle téma čím dál víc zajímá, poprosili jsme Milli o rozhovor, který nám dost rozšířil obzory. Věděli jste třeba, že Čína se po letech huntování své země konečně začala silně zajímat o ekologii a je tak ideálním místem pro budování kariéry v udržitelném rozvoji? Stejně tak nás překvapilo, že ve Francii je spojení "udržitelná móda" skoro urážlivý pojem. I tak ale v Paříži v téhle oblasti vzniká několik zajímavých projektů, o kterých Kamila v rozhovoru mluví, a přidává také zajímavé informace z českého prostředí. I našim designérům totiž záleží na tom, aby móda byla krásná nejen zvenku, ale také uvnitř. 

Konzultantka v oblasti udržitelné módy Kamila Boudová. Její udržitelnou kolekci pro Dejmidarek.cz najdete tady


Vybavíš si první moment, který odstartoval Tvůj zájem o etický a ekologický přístup k módě?

Ne. První ne, ale nejvýraznější, který si pamatuji, byl před dvěma lety v Paříži. O poledních pauzách jsem se učila francouzštinu a četla jsem si odborné články z módního průmyslu na fashionmag.com. V té době jsem pracovala s dodavateli po celé Asii, Bangladéš nevyjímaje. A právě zprávy o kritických pracovních podmínkách, umrtích při požárech, dětské práci v prostředí plném nožů a nebezpečných chemikálií byly poslední kapky mé kariéry v konvenční módě.
Tvá kolekce pro Dejmidarek.cz je plná skvělých věcí, které na první pohled zaujmou atraktivním designem, a na ten druhý potěší ekologickým zpracováním. Většina z nich je ale od zahraničních značek. Co česká udržitelná móda - jaký k ní mají naši designéři a značky vztah?


V Čechách je o udržitelné módě povědomí a například Natálie Steklová (jejiž butik s kavárnou můžete navštívit na Jungmanově náměstí nad hudebninami) má na principech upcyklování a udržitelné módy postavenou celou kolekci. Stejně tak Zuzana Sedmidubská pracuje s bio bavlnou (to je moc důležité) a recyklovanými materiály a dokonce se ve svých kolekcích snaží o "zero waste" – navrhování sřihu tak, aby při produkci vznikalo co nejméně odpadu. Musím se přiznat, že jsem se s ní ještě nesetkala, ale brzy tak učiním.

Šaty z organického denimu od Natálie Steklové.

Žila a studovala jsi mimo jiné v Paříži, Londýně a v Šanghaji. Jaké zkušenosti v oblasti udržitelné módy jsi během pobytu v těchto městech získala?

Když jsem žila v Londýně, ještě jsem to tak silně nevnímala a tak jsem – bohužel – nevyužila potenciál, který Londýn má. Největší ikony udržitelné módy žijí právě tam, je to domov Centra udržitelné módy a mnoha agentur a neziskových organizací, které se touto tématikou zabývají. Naopak Paříž a Francii jsem zkoumala do hloubky. Místní trh a jeho vztah k udržitelné módě byl tématem mé diplomové práce. Bohužel čím dál tím víc zjišťuji, že ve Francii je "sustainable fashion" téměř sprosté slovo a zdejší ženy na ně reagují velmi zamítavě. I přesto je tu několik skvělých projektů, které jsou součástí mé kolekce. V Paříži se odehrává také 1.618 Sustainable Luxury. Jedná se o prezentaci luxusních značek - nejen z oblasti módy – které mají v jádru svého obchodního modelu inovaci a etický přístup. Na 1.618 probíhá také mnoho konferencí s velmi zajímavými osobnostmi a podnikateli. Francie je spíš kolébka luxusních módních domů s dědictvím než kolébka etické módy. 

Šanghaj je rostoucím dítětem. Ekonomicky už dospělo a hned po penězích se tu nejčastěji diskutovaným tématem právě ekologie. Módní průmysl tu zhuntoval co mohl a odchází. Číňané již nechtějí (a nemusejí) dál ničit svou zemi a lidé nechtějí v oděvním průmyslu dál pracovat za tak nízké mzdy a v tak strašných podmínkách. Sweatshopy se pod taktovkou čínských podnikatelů přesouvají do zemí Afriky. Ale silná obchodní infrastruktura módu v Číně ještě pár let udrží, navíc tu neuvěřitelným tempem stoupá poptávka a je třeba napravit, co bylo zničeno. Pokud chcete dělat kariéru v dlouhodobě udržitelném rozvoji, Čína je "the place to be". Dnes a na několik dalších let.

Kamila s přešitým kabátem od britského designéra Christophera Raeburna, který starým kouskům vdechuje nový život. O londýnským přístupu k udržitelné módě Kamila psala ve sloupku pro Fashion Map.

Aktuálně je ale Tvým domovem Paříž. Jsou Francouzky skutečně tak stylové, jak se o nich říká?


Nejdřív bych chtěla podotknout, že Francouzka není totéž, co Pařížanka. Je to asi stejné přirovnání jako Češka a Pražačka. Představíte si přeci jen dvě různé ženy. A v Paříži se to dál třídí. Pokud mluvíte o "klasických" Pařížankách (sama se do nich skromně počítám), tak ano. Udržují styl, jsou decentní a výrazné zároveň, nosí drahé a elegantní oblečení a umí ho kombinovat a zvýrazňovat šperky a doplňky. Pokud ale pojedete metrem a budete hledat nějakou tradiční Pařížanku, bude to náročné. Tyto dámy se zdržují v několika "high" lokalitách a metrem moc nejezdí. Tím se od nich já zásadně liším.


U nás a na Slovensku vedeš kampaň Fashion Revolution, jejímž cílem je přispět k tomu, aby byl módní průmysl transparentní, etický a ekologicky zodpovědný. Jakými prostředky toho chce tenhle projekt dosáhnout?
Fashion Revolution má za sebou první ročník tzv. Fashion Revolution Day, který je vyhlášen na 24. dubna – den pádu Rhana Plaza. (moc děkuji za článek mimochodem, moc se mi líbil). Co chystá kreativní a vedoucí tým v Londýně aktuálně nevím, ale zjišťuji. Předpokládám, že příští ročníky se ponesou ve stejném duchu a to sice zvyšováním povědomí o problematice neetické výroby v módním výrobním řetězci a vyzývání značek k větší transparenci. Pokud bychom viděli, v jakých podmínkách bylo naše oblečení vyrobeno, možná bychom zvážili jeho koupi, možná bychom si dokonce přáli zaplatit víc, kdybychom mohli instantně na vlasní oči vidět, kdo naše obečení šil. Právě toto hlubší propojení a probuzení "lidských bytostí" schovaných pod "konzumenty" je cílem Fashion Revolution.

Spoluzakladatelka Fashion Revolution Orsola de Castro je známá svou vášní pro upcyklaci -  vytváření nových kousků z textilu určeného do smetí. Foto: FB Fashion Revolution pro Českou republiku a Slovensko

Co dalšího spadá to Tvých aktivit v rámci propagace udržitelné módy?
Nejvíce času teď věnuji Fashion Map a připravování mého letního programu. Chystáme prezentace v Praze a na podzim dokonce i v Budapešti a jistě přibyde i něco dalšího. Přes léto chceme pokračovat v "sustainable fashion" streetstylu a hledat na ulici lidi, kteří dobře nakombinovali věci zděděné, staré a opravované nebo jinak přispěli svým šatníkem ke kreativitě a nižší poptávce po novém oblečení.

Eco je dnes trendy slovo, které se snaží používat čím dál víc značek. Jak se běžný spotřebitel může zorientovat v nabídce tak, aby nepodlehl jen dobrému marketingu, ale opravdu podpořil výrobce, kteří to s etickým a ekologickým přístupem myslí vážně? 


To je ošidná otázka. Dokonce jsem slyšela už i to, že second-handy v Evropě jsou tak populární, že se v Asii vyrábí NOVÉ zboží určené pro prodej v second-handech. Risk, že budete chtít udělat něco správného, ale naletíte systému, je bohužel veliký. I koncept bot TOMS, které věnují druhý pár chudému dítěti v rozvojové zemi, není až tak etický. Bohužel ani různé "rankingy", se kterými se v poslední době roztrhl pytel, nezaručují korektní informace.

Obecně sázím na malé značky, ideálně lokální. Nebo spíš musím přiznat, že se řídím heslem Vivien Westwood, která řekla: Choose well, buy quality or don’t buy anything. Já oblečení hodně přešívám a recykluji tak vlastní (a maminčin) šatník. Nový kabát pro mě znamená, že vyměním knoflíky na tom starém. Pokud kupuji něco nového, jdu přednostně do "hrabárny" a hledám kvalitu, kterou budu moci dalších dvacet let přešívat a ona to pořád vydrží, což není případ oblečení, které je dnes v obchodech. Například kvalita kašmíru hluboce klesla. Zvířata dostávají chemickou lázeň a krmena jsou bůhvíčím. Chlupy z nich sundavají nešetrně a tak kašmírová vlánka ztratila své původní vlastnosti a s nimi i hodnotu… Ale milióny lidí si teď mohou dovolit kašmírový svetr … Současný systém je nepochopitelný a nevím, co víc poradit, než řídit se selským rozumem. Pokud máte čisté úmysly, jsem si jistá, že uděláte správnou volbu.

A na závěr nám řekni - stane se i odbornici na módu, která k ní přistupuje zodpovědně, že ráno nemá co na sebe?

Ne, to se mi opravdu nestává. Na Fashion Summitu v Kodani jsem zjistila, že všichni, kteří to myslíme vážně, máme podobný princip – vybudovat udržitelný šatník. Mám v něm (několikrát spravované) džíny, bílé košile a trička, hnědé sako a vlněný tmavě-modrý svetr po tetě a kabát od českého designéra. To je základ. Pokud si k tomu vezmete správné a výrazné šperky a klobouk nebo turban, můžete vykouzlit několik obměn. Nemám toho ve skříni moc, ale nenudím se s tím. Baví mě pořád vymýšlet, jak se dá co s čím ještě zkombinovat a jestli jde udělat turban třeba právě z džín. Až na recyklované šperky a boty jsem si už dlouho nic nekoupila.

Iri

Bílá košile je podle Kamily základem šatníku a tak není divu, že ji najdete i v její kolekci pro Dejmidarek.cz.

[

]

5 skvělých aplikací pro internetové startupy - a jsou zdarma

Každý týden vám rozeslat ručo 1200 emailů s novinkama? Přehrabovat se stohama poznámek a neustále si mezi sebou posílat poslední verze souborů? Tož tak mohli bychom... ale naštěstí jsme narazili na pár aplikací, které nám usnadňují život... a co je na  nich ještě sympatické - jsou zcela nebo alespoň v omezené verzi zadarmo... Třeba někdo z vás plánuje nebo už rozjíždí nějaký zajímavý projekt a naše tipy využije.
  1. MailChimp - rozposílání a spravování newsletterů
  2. Evernote - poznámky, TO-DO list, náhradní paměť
  3. Dropbox - sdílení obrázků a dokumentů 
  4. CrazyEgg - zobrazuje, kam lidé na našich stránkách klikají
  5. Správa sociálních sítích - jaké máte zkušenosti?

Dej mi dárek IT: já a pan Hugo

1. MailChimp


Každý týden rozposíláme newsletter (a to překrásný, mohu-li tvrdit) zhruba 1200 uživatelům. To asi musí dát strašně hodně práce? Tož, většinou mi to nezabere ani hoďku času.) Jakto? Mám to automatizované přes MailChimp. Tato aplikace umožňuje vytvářet krásné emaily i bez znalosti kódóvání - čistě jen klikáním myší. Spravuje databázi emailů, až do počtu 2000 zadarmo, a to včetně přihlašování a odhlašování. To se vcelku hodí, protože není nic horšího, než když emaily z vaší domény padají do spamového koše. A z přehledných reportů vidím, kolik lidí si newsletter přečetlo případně prokliklo. Co víc chtít? :)

MailChimp - ukázka tvorby newsletteru


2. Evernote


Evernote je můj záložní mozek - mám tu vše, co bych si rád pamatoval, ale moje šedá kůra na to nestačí: poznámky, obrázky, odkazy, články, dokumenty, skeny, úkolovníčky... vše od novoročních předsevzetí z roku 2012, básniček, nákupního seznamu na zítra, přes projekty, na kterých spolupracuju, ale dostanu se k nim jednou za rok, až po zpětné vazby od uživatelů Dejmidarek.cz a TO-DO listu, co a jak chci naprogramovat. Takhle mám vše na jednom místě (v cloudu) a ke svému záložnímu mozku se dostanu z macbooku, tabletu a mobilu.

Evernote - úvodní stránka tohoto záložního mozku

4. Dropbox


Služeb jako Dropbox je hodně, ale on tu byl první.) Na mobilu automaticky zálohuje a zpřístupní vaše fotky tak, že je vidíte i na svém počítači. V Dejmidarek.cz jej používáme na sdílení obrázků a grafických materiálů mezi námi. A zároveň slouží i jako záloha. Statistika říká, že je mnohem pravděpodobnější, že člověk přijde o záložní disk, než že se mu ztratí soubory z "cloudu". Není třeba se omezovat jen na grafiku, znám hodně firem a projektů, co v Dropboxu mají veškeré soubory a dokumenty.

Dropbox - sdílení souborů mezi zařízeními i lidmi


4. CrazyEgg


Při vývoji Dejmidarek.cz nás zajímá, kam naši náštěvníci klikají. Vyzkoušel jsem různé aplikace a nejlépe se mi používá CrazyEgg. Nabízí i možnost filtrovat odkud k nám lidé přišli nebo vidět kam až do-scrollovali na úvodní stránce. Nejednou jsme objevili chování, které jsme vůbec nepředpokládali. Například na stránce tipů většina poprvé přicházejících lidí klikla na ikonku dárku nahoře, která v tu chvíli neměla žádnou funkci. Toho jsme využili a teď, když na ni kliknete, tak se zobrazí stručné vysvětlení, jak používat Dejmidarek.czCrazyEgg je sice placený, ale dá se vyzkoušet zdarma na 30 dní.

CrazyEgg - zobrazení, kam lidi klikali na naší homepage
CrazyEgg - při tomto zobrazení jsme objevili, že většina poprvé přicházejících lidí klikla na ikonku nahoře, která v tu chvíli neměla žádnou funkci


5. Správa sociálních sítích 


Tož a tady bychom potřebovali poradit. Máte někdo zkušenosti s nějakou aplikací na správu obsahu na Facebooku? Například Hootsuite a podobně?




Ještě mě napadlo napsat o zdarma pomůckách pro ultra-začínající programátory. Zajímalo by vás to?

Matěj

[

]

Zlatá devadesátá

Nám všem v týmu Dejmidarek.cz je kolem třiceti a tak spadáme do věkové kategorie, která má nostalgické vzpomínky na dospívání v devadesátých letech. Eva s Matějem se ale přece jen narodili o nějaký ten rok dřív, a tak mají konec devadesátek spojený i s návštěvami nočních klubů, na které jsem si já teprve musela počkat. Ale i kdybychom byli stejně staří, ve stejných klubech bychom se pravděpodobně nepotkali. Zatímco oni pařili v Radosti nebo v Roxy, já jsem trávila pateční noci v Karlových lázních. Oblečené a ostříhané bychom ale s Evou byly možná podobně. Obě totiž s láskou vzpomínáme na vlasy alá Rachel z Přátel, trička nad pupík a sukně přes kalhoty, které jsme kupovaly v Black Marketu na Petrském náměstí.



Vzpomínkový obrázek je sice současný, ale zároveň tak trochu vintage. Před chvílí jsem ho totiž nakreslila do tlustého sešitu, kam jsem si v období svého dospívání lepila výstřižky z časopisů, které mě něčím zaujaly. Tahle bichle je tak plná tehdejších módních hitů, testů a článků (převážně zaměřených na vztahy.) Časopisy své rady za těch zhruba patnáct let moc nezměnily. "Buďte sebevědomé, sexy a udělejte všechno pro to, abyste si ho omotaly kolem prstu."


Tehdy stejně jako teď jsem milovala krásné fotky. Tahle mi připadala naprosto dokonalá. 
V módě na konci 90. let vládly minimalistické střihy, tlumené barvy a ...

... zkracování. S touhle fotkou jsem pravidelně chodila ke kadeřnici. 
Pak jsem ale vlasy nechávala zase růst, protože ...   
... v kurzu začaly být dlouhovlasé tmavovlásky.


Tohle sice není Matěj, ale v té době byl všem svým kámošům-nerdům hodně podobný.)) Aby to ale nevypadlo, že si hoši neužívali ...
Jak vidíte na poslední fotce, v 90. letech nebyly v kurzu jen tmavovlásky, ale také batikovaná trička, kterým holdovala naše Evi. "O víkendech jsem shodila kalhoty do zvonu a tílka na ramínka a navlíkla se do bavlněných batikovaných hadrů, na nohy pohory, na záda krosnu a vyrazila do přírody," vzpomíná Eva, která ale takové víkendy netrávila o samotě. Společnost jí povětšinou dělal nějaký pěkný zálesák, co měl sekyru a také zásobu tipů na romantické zříceniny, kde pár mohl strávit noc s výhledem na hvězdnou oblohu.) I Matěj vzpomíná na příjemné okamžiky. Místo se slečnou je ale trávil u compu. 

... tak užívali.) Takhle vypadali typičtí studenti Matfyzu na konci 90. let :D



A jak vypadal Matějův studentský život v 90. letech? Tak jako každý matfyzák bydlel na koleji 17. listopadu a celou školu většinou jen hrál hry jako byl Duke Nukem 3d, Quake I a Warcraft II. "Měli jsme okna zalepená fólií tak, aby nepronikalo dovnitř světlo. Dělali jsme celonoční párty ve výtahu a já jsem nonstop nosil župan - včetně návštěv přednášek." No, wow, to tedy muselo vypadat:) Stereotyp pronikl i do Matějova jídelníčku. "Byl jsem na rohlikové mono-dietě," vybavuje si a pokračuje ve vytahování memory higlightů. "Místo google jsem používal altavista, neměl jsem mobil a jezdil stopem." Konec vzpomínek.



I když se zdá, že Eva s Matějem žili v devadesátkách naprosto odlišně, lásku k počítačům měli společnou. "ICQ a xchat, to byly nejlepší věci na světě, i když jsem musela na internet chodit do studovny ... :)," vzpomíná Eva, která v té době ovšem nebyla jen roztomilou hippie girl. Jako správný blíženec totiž měla i druhou, o dost drsnější tvář. "Večery počátečních devadesátek jsem trávila na lokálních punkových koncertech a připadala si strašně cool s cigaretou v ruce a sleničkou s fernetem se sodou v druhé (oni tenkrát neměli tonik, nicméně kombinaci se sodou silně nedoporučuju :)" 

Komu je líto, že punk 90. let nezažil na vlastní kůži, ať si přečte comicsy ze série Love&Rockets, ve kterých Jaime Hernandez tuhlé éru přibližuje. Sice v hispánské čtvrti v Kalifornii, i tak vás ale příběh o Maggie a Hopey vtáhne jako ďas. 



Kdykoliv a kdekoliv. Walkman, to byl hit. Stejně jako songy Rickyho Martina, o kterém jeho fanynky tehdy ještě netušily, že jeho srdce bije pro hochy.)
V druhé půlce devadesátek se Eva o pátečních večerech přesunula do Roxy, Radosti nebo Archy, kde objevila kapely jako Massive Attack nebo Radiohead. Její walkman, který tehdy nedala z ruky respektive z ucha, se tak naplnil touhle muzikou, a Eva už si nemusela nahrávat vysílání Radia 1, což opravdu dělala. V devadesátých letech na něm totiž byla slušně závislá. Fakt.) "To, že jsem si na něm vybudovala závislost, mi došlo, když jsem si na týdenní dovolenou do Tunisu (to byla tenkrát děsnááá exotika :) nahrála náhodné vysílání Radia 1 na kazetu a pak to na dovolené sjížděla pořád dokola ..."





Jak se ukázalo, naše vzpomínky na dospívání v devadesátých létech se značně liší. Já to moje můžu srovnat s tím, jak ho prožívá moje sedmnáctiletá sestra. Kamarádky, kluky a školu řeší tak nějak podobně, jenom je rozdíl v tom, že svoje zážitky a myšlenky neprobírá na ICQ, ale sdílí je na Facebooku, Twitteru a Instagramu. Ale netráví čas jen u internetu. Kreslí, maluje, stříhá a vyrábí to, co ji zaujalo na jedné z kreativních fan page, které sleduje. Já jsem v té době zase dělala koláže, vlastní časopisy a kreslila módní ilustrace. Inspirací mi byly časopisy, které jsem tehdy milovala. Ať už to byla nejdřív Top dívka a později moje zbožňovaná Elle. Sestra skoro žádné časopisy nekupuje. To co potřebuje, najde online.


Tuhle rubriku jsem milovala. Strašně mě bavilo porovnávat cenově odlišné varianty. 
Časopisy v 90. letech byly plné Kate Moss, i když jí kritizovaly za to, jak je hubená ...
... nebo jak nehezká je, když si doma zapomene make up.
A samozřejmě byly i plné sexu. Ta kráska s ovladačem v ruce a šik ofinou je Helena-Kateřina Fialová, tehdejší šéfredaktorka Elle, která psala s lehkostí a vtipem, čímž se stala mým velkým vzorem.

Tenhle styl ilustrací jsem se tehdy snažila napodobovat.


A pak tu máme druhý úhel pohledu. Moje máma byla tehdy mladou maminkou, kterou jsem já teď. V roce 1990 mi bylo šest a skoro celé prázdniny jsem trávila u babičky. Dnešní prarodiče jsou mnohem víc "busy". Domi v létě taky bude s babičkou, ale vychází to tak na týden, maximálně dva. Na druhou stranu máme obě něco společného bez ohledu na dobu. I když po revoluci každý zuřivě budoval kariéru, máma jako vystudovaná ekonomka dělala au pair v bohatých rodinách cizinců nebo si hledala různé poloviční úvazky ve firmách tak, aby mohla být se mnou. A já to dělám podobně. Poloviční úvazky dnes moc nefrčí a tak to řeší moje volná noha, kdy pracuju hlavně dopoledne, abych svou dceru mohla vyzvedávat po o. Máma ale na druhou stranu jen málokdy mluvila o práci a hlavně když byla doma, tak v práci prostě nebyla. Moje Domi naopak docela často slyší, co právě píšu, a hlavně je zvyklá, že občas "musím k počítači". Vyřizování mailů a správa sociálních sítí je celodenní záležitostí, která se děje bez ohledu na to, zda zrovna máte nebo nemáte pracovní dobu. Práce je teď všudypřítomná, což má vliv i na zařízení bytu. Kancelář je tam, kam si zrovna položíte notebook. A stejně tak to je i s dětským pokojíčkem, do kterého se díky všudypřítomným dětským hrám mění celý byt. Děti chtějí být tam, kde jsou rodiče, kteří nepracují jen v kanceláři, ale i doma.

Na současný trend, kdy si děti nehrají jen v pokojíčku, ale v celém bytě, reagují i designéři. Tehle stolek od Amy Whitworth například slouží také jako .... 
... domeček pro panenky. Pokud si ho chcete pořídit, připravte si 12.000 korun

Tohle téma skvěle zpracoval grafický designér Michal Rydval, který v článku Práce a Pokoje publikovaném v roce 2012 na Designreaderu vzpomíná, jak byl byt v době jeho dětství jednoznačně členěn a užíván podle funkcí konkrétních místností. "Nebylo představitelné se třeba zavřít s obědem do pokoje, nebo psát školní úkoly v kuchyni. Devadesátá léta s naším odrůstáním většinu hranic pomalu rozpustily," píše Michal ve svém textu a dodává, že jeho dvě malé děti postupně ovládly celý byt a ve svém pokojíčku jen usínají. A to ještě jen někdy.)


Dětem se dnes přizpůsobuje celý byt. Tenhle je v New Yorku a se svými dvěma dětmi v něm bydlí Sophie Demenge a Michael Ryan - zakladatelé značky oeuf zaměřené na dětský nábytek. Foto: Milk magazine 
Stírání hranic v obytném prostoru se v devadesátých letech začalo tvořit jako nový trend. Pojem loft, který vznikl v New Yorku v 50. letech, kdy umělci začali obývat průmyslové budovy, a budovat v nich vlastní byty kombinované s ateliéry, se na konci tisíciletí stal synonymem pro moderní bydlení. K nám to přišlo až pro roce 2000, ale třeba v takovém Londýně se na loftovou výstavbu developeři zaměřili ve velkém už koncem 80. let. Ve stejnou dobu začal v Británii vycházet také časopis Elle Decoration s cílem informovat širší veřejnost o současném moderním designu, který může mít luxusní i dostupné varianty, a může fungovat vedle vintage kousků. V raných devadesátých letech už byly časopisy plné stylového loftového bydlení, pro který byla typická velká okna, přiznané stavební materiály a velký důraz na propojení kuchyně s obývacím pokojem jako prostorem pro setkávání s přáteli. Typické byly dvě sedačky naproti sobě, aby hosté mohli pohodlně konverzovat. Počítače, herní konzole a další technické záležitosti jsou schované v ložnici nebo pracovně, aby nenarušovaly otevřený minimalistický prostor. Dětské pokoje v loftech často chyběly úplně. V roce 1991 žilo v Londýně 42 procent lidí samo a pravděpodobně patřili mezi pětinu úspěšných zaměstnanců finačního sektoru, kde měli dobrou pozici a vysoký plat. A právě tihle úspěšní a zatím bezdětní lidé se na začátku devadesátých let stěhovali do loftů, pro které byla typická prostornost s omezeným počtem nábytku a minimem dekorací.



Ukázka typického loftu 90. let v londýnském muzeu bydlení Geffreye Museum.

Z materiálů v interiérovém designu 90. let převládala ocel, sklo a světlé dřevo. Barvy byly tlumené s důrazem na bílou, šedou a tmavě červenou, ke kterým se čas od času přidávala také fialová a citrónově žlutá. Výraznější barvy dodávaly interiérům obrazy a další umělecká díla, které sloužily jako dekorace. V kuchyni byly hitem skříňky a poličky v mořské barvě, která prostor osvěžovala. Ikea začala ve velkém vybavovat většinu domácností, které ale zároveň dbaly na to, aby v jejich bytě nechyběl nějaký ten designérský kousek. Třeba od Corbusiera nebo Alvara Aalta. 


Ikea kuchyň z roku 1998 v tehdejší populární "mořské" barvě. Foto: Publikace Living Rooms od Lesley Hoskins


To byl ovšem Londýn. V Praze i ti, kteří po revoluci přestali být chudí, stále bydleli v panelácích, kde si o prostornosti mohli nechat jen zdát. Ale nějak zvlášť jim to nevadilo, což v mnoha případech platí dodnes. Česká kultura bydlení je oblastí, ve které opravdu máme na čem pracovat. Třeba na vytvoření vlastního stylu, který v případě českého bydlení zatím nemá vlastní definici. Na druhou stranu nám na bydlení začíná čím dál víc záležet, což dokazuje rostoucí počet blogů a webů o designu. A portfolio českých architektů a designérů ukazuje, že u nás vzniká spoustu krásných interiérových projektů. Některé jsou minimalistické, jiné zase s nádechem nostalgie po designu 50. let, který dnes vzbuzuje všeobecnou vášeň. 


Ukázka z rekonstrukce interiéru rodinného domu z devadesátých let na Praze 6 od architekta Petra Venclovského.

Důkazem, že zájem o bydlení u nás roste, je náš samotný Dej mi dárek tým. Nebo alespoň jeho holčičí část. Já i Evi vášnivě sledujeme designové novinky a to nejzajímavější a nejkrásnější dáváme do našich tipů, kde máme na bydlení samostatnou kategorii. Jmenuje se Můj kutloch a najdete v ní třeba něžné oblázkové koberce, vlněnou retro deku nebo minimalistickou lavici. Ale taky třeba papírová brčka z kolekce stylistky Petry a spoustu krásných doplňků jako jsou plakáty, sošky, polštáře nebo misky. Stačí si jen vybrat. Zatímco kolekce jsou veřejné, moje přání na Dejmidarek.cz vidí jen přátelé. Já je ale dneska tak trošku odtajním. Následující koláž je složená z věcí do bytu, které jsou na mém wish listu. Na konci června mám narozky, tak třeba ... že by? Budu doufat a dám vědět.)


Plakát Ice Cream Dream, Replika Ball Clock od Nelsona, Knížka George Nelson, Městečko od studia Dechem, Vonná keramika, Polaštářový mrak od Ice Ice Baby, kožená houpačka od dua Jan&Henry

Hogo fogo houpačka a skleněné městečko patří k mírně řečeno nereálným přáním, ale to ostatní bych třeba jednou .... někdy ... dostat mohla.) A když ne, dávám si to do vlastního seznamu, který postupně (a hodně pomalu) odškrtávám.

Iri

[

]

Jak zvířata spí

Domi se na den dětí splnila hned dvě přání z její kolekce pro Dejmidarek.cz. Jedním z nich je knížka Jak zvířata spí, kterou letos vydalo nakladatelství Baobab. Tvůrcem textu, ze kterého se děti (i jejich rodiče.) například dozví, že pelikáni usínají pohromadě, ploskozubec si na noc staví bublinu ze slin a žirafa si dopřává sotva pětiminutové šlofíky, je kmenový autor Baobabu Jiří Dvořák. O ilustrace se postarala čerstvá absolventka UMPRUM Marie Štumpfová, která tady pod vedením spolumajitele Baobabu Juraje Horvátha studovala v ateliéru ilustrace a grafiky. Obrázky jsou krásně něžné, text hravý a zároveň poučný. A Domi je nadšená. Mimo jiné proto, že v knížce jsou i naši oblíbení lední medvědi.

Knížku Jak zvířata spí letos v květnu vydalo nakladatelství Baobab.
Lední medvědice mají chápavé partnery. Když čekají mláďata, jdou se nadlouho prospat v doupěti a nemusí nic dělat.)
Vydra mořská, které patří titulní strana, si na noc ustele v dlouhých vláknech chaluh. 
A je tady i největší spáč ze všech. Kočka. Zvíře, které dokáže usnout kdykoliv a kdekoliv.)

Druhým splněným přáním je špionážní foťák od francouzské značky Moulin Roty, který jsem pořídila v Hračkotéce. Kromě krásné ilustrace vyniká vnitřním zrcátkem, které umožňuje vidět za roh. Díváte se přímo do "objektivu", ale přitom máte dokonalý přehled o tom, co se děje nalevo od vás. Doporučuju vyzkoušet před tím, než foťák předáte dětem. Pak už ho nedají z ruky.)

Domčina nadílka na den dětí. Foťák Appareil photo espion od Moulin Roty a knížka Jak zvířata spí.

Při návštěvě Hračkotéky mému pohledu neušly ani další přání z Domčiny kolekce. Třeba čajový set Liščí čaj o páté, který je v reálu ještě o něco krásnější než na fotkách. No asi neodolám a za měsíc, kdy naše princezna oslaví páté narozeniny, budu plnit další přání. 

Liščí čaj o páté od francouzské značky Djeco

A když už tady zmiňuju francouzské značky zaměřené na věci pro děti, musím sem dát i jejich odkazy na hry, omalovánky a další zábavu, co mají na svých stránkách. Kdybych se mohla vrátit do svého dětství a prožít ho znovu, chtěla bych vyrůstat ve Francii. V téhle zemi totiž dospělí umí dětem zprostředkovat svět s ohledem na jejich nedospělé vnímání. Hravě a s láskou. Prostřednictvím knížek, hraček i filmových pohádek tohle Francouzi umí opravdu dobře. 

Iri


Omalovánky a vystřihovánku si můžete stáhnout na webu Moulin Roty. 

Na webu značky Djeco zase můžete objevovat její kolekci prostřednictvím vrituální prohlídky nejkrásnějšího domu na světě, hrát pexeso a stahovat tapety. 

[

]