Anežka Podráská: Trvalo mi dlouho, než jsem ze své výšky dokázala udělat přednost

Anežka je sedmnáctiletá středoškolačka, která vede úplně stejný život jako většina holek jejího věku. Chodí do školy, tráví čas se svými kamarády, nosí Conversky, pije čokoládu ve Starbucks a svoje každodenní zážitky sdílí na Isntagramu. V něčem se od nich ale liší. Měří 130 centimetrů. Na ulici tak poutá pozornost, na kterou už si ale dávno zvykla. Naučila se totiž svůj hendikep nebrat jako nevýhodu. Její pozitivní přístup k životu a pohodovou povahu by jí leckdo mohl závidět. Spousta zdravých lidí si denodenně stěžuje, ale přitom si moc nedokážou představit, jak by jim bylo, kdyby pro ně některé věci přestaly být samozřejmé. Třeba v klidu vyjít schody, sehnat normální oblečení nebo dosáhnout na zvonek. Nevýhody, ale i výhody své výšky Anežka přibližuje v následujícím rozhovoru. A na Dejmidarek.cz se můžete podívat na její kolekci zaměřenou na věci, které malým lidem dokážou zpříjemnit a usnadnit život. 

Anežka Podráská, 17 let, 130 cm

Když lidé vidí na ulici malého člověk, většinou si pomyslí něco o liliputech. Tvoje nemoc má ale konkrétní jméno a definici. Můžeš nám ji přiblížit?

Moje nemoc se jmenuje Achondroplazie (=nemoc malého vzrůstu) a slovo liliput nesnáším, radši mám trpaslík nebo skřítek. A taky liliput je v Americe název pro nás, ale u nás to má význam, že je někdo malý, ale má proporce, jako každý normální člověk, jenom ve zmenšení. My máme jiné proporce těla – kratší končetiny a větší hlavu.

Anežka o letošních prázdninách ve Francii
Anežka se svojí nejlepší kamarádkou Kačkou
A s kamarádem Vojtou, který měří 194 centimetrů.)
S achondroplazií už ses narodila, do jaké míry ovlivnila Tvoje dětství?

Hodně, než jsem z toho konečně udělala přednost, tak jsem sebe nesnášela. Měla jsem málo kamarádu, a když jsem měla blbou náladu a do toho se mi někdo začal smát, tak jsem se rozbrečela, ale pak jsem si řekla, proč brečím, tu radost těm lidem neudělám. A postupně jsem se s tím začala vyrovnávat. 


Anežka, když jí bylo deset.
S jakými praktickými problémy se kvůli své výšce potýkáš a kdy je pro Tebe naopak výhodou?

Nejdřív nevýhody: doma nedosáhnu na nějaké věci, které mamka dává výš, než dosáhnu, určitě oblečení, někdy s ním mám velké trable, ale teď jsem to už trochu vychytala, musím kupovat tříčtvrteční rukávy a nohavice. Takže vy máte tříčtvrťáky a já džíny nebo rukávy u svetrů a bund totéž. Pak takové běžné věci jako například umyvadla na veřejných WC, zvonky, vysoké schody...

A k výhodám: Padám z malé výšky, všude se hezky vejdu, třeba se složím do křesla a kamarád mi jenom závidí, jak si tam sedím nebo si v klidu natáhnu kdekoliv nohy. Taky dobře proklouznu mezi lidmi, když pospíchám, tak je snáze přejdu a oni se pak jen diví, co to pod nimi prošlo. A hlavně: Co ja malé, to je milé:)


Triko s tříčtvrtečními rukávy z Anežčiny kolekce

Malí lidé se objevují i ve filmech. Třeba Danny DeVito nebo Peter Dinklage. Přemýšlela jsi někdy o tom, stát se herečkou?


Hrozně bych chtěla být herečkou. Od dětství se mi to líbilo, když jsem viděla náš "druh" ve filmech. Byla jsem na to pyšná a snad si někdy v nějakém filmu třeba malou roli zahraju.


Peter Dinklage v seriálu Game of Thrones, foto: csfd

Když Ti bylo 11, podstoupila si operaci, která Ti o několik centimetrů prodloužila stehna. Muselo to být hrozně náročně a Ty jsi fakt statečná, že jsi to zvládla. Jak to zpětně hodnotíš a co bys třeba poradila ostatním lidem, kteří o podobné operaci přemýšlí?

Tak teď se tomu už směju, ale chvílema to bylo dost těžký. Poradit? Já nevím přesně jak, pokud to opravdu chtějí, tak ať se do toho vrhnou, pak můžou být na sebe pyšný, že byli skoro dobrovolně v nemocnici a že se trochu naučili lékařské názvosloví. Jedna rada. Nechtějte kruhový fixátor, ale ten druhý typ, se kterým máte v těle "jenom" tři šrouby a ne kolem deseti šroubů. Já měla ten druhý a ten je lepší, ten druhý měla kamarádka a záviděla mi ten můj.
Anežka v nemocnici s voperovaným fixátorem


Studuješ střední pedagogickou školu a máš i zkušenost s dvoutýdenní praxí v mateřské školce. Jak se na svoje budoucí povolání těšíš?

Těším se na něj moc. Mám pětiletou neteř a rozumíme si, má ke mně blíž, jak jsem malá, tak snad budu dobrá učitelka. Dřív jsem chtěla dělat doktorku nebo zdavotní sestřičku, protože jsem to prostředí znala a chtěla jsem být hodná sestřička, ne ta chladnokrevná, která vám klidně drkne do nemocné nohy, vy zakvílíte a ona nic. Ale pak jsem od toho upustila.

Co bys vzkázala ostatním achondroplazikům a co těm, kteří k vám malým mají zbytečné předsudky?

Tak achondroplazikům, který se chystají na operaci, hodně štěstí a pevné nervy na doktory a sestřičky, někdy je to s nima těžký. Těm ostatním také hodně štěstí, a že to snad taky berou s nadhledem jako já. A těm primitivům (ha, ha), ať se mají z čeho v životě radovat, tak  jako já. A ať na nás tak blbě nečumí v MHD nebo na ulici. Hlavně když jdu s kamarádem, tak toho to vždycky rozčílí. Jo, a ještě ať si zkontrolují poklopec, kdo se na to má koukat.)



Zmiňovaný kamarád Matěj, kterého rozčilují zvědavé pohledy na jeho kamarádku Anežku.)
Já Anežce moc děkuju za upřímné odpovědi, které třeba někomu mnohé vysvětlí i pomůžou. A vás zvu na Dejmidarek.cz, kde se můžete podívat na Anežčinu kolekci

[

]

1 komentář:

  1. Děkuji za informace ;) já byla nejdřív prcek, ale nakonec jsem vyrostla tak, že jako učitelka v MŠ vypadám mezi dětmi jako žirafa :D hodně štěstí!
    http://kamenurazu.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat